International Commission for Optics – ICO  (http://www.ico-optics.org)

Commission Internationale d’Optique - CIO

 

Czech Committee of ICO

Český komitét Mezinárodní komise optiky (zkr. Český komitét optiky - ČKO)

 

Co je ICO?

ICO je přidružená komise Mezinárodní unie čisté a aplikované fyziky  (http://www.iupap.org)  (International Union of Pure and Applied Physics – IUPAP). IUPAP je členem Mezinárodní rady vědeckých unií  (http://www.icsu.org) (International Council of Scientific Unions - ICSU).

Z názvu je patrno, že předmětem činnosti je na mezinárodním podkladu přispívat k vývoji a k rozšiřování znalostí v optice.

Komise má tři kategorie členů: Teritoriální komitéty (43 členů zahrnující jednoho se statutem pozorovatele), Mezinárodní organizace (4 členové) a Komise může také přijímat organizace aktivní v optice jako Přidružené členy. Řídicím orgánem ICO jsou její Generální zasedání, která probíhají obvykle každý třetí rok během kongresu ICO, který zahrnuje mezinárodní optickou konferenci. Mezi Generálními zasedáními je za chod Komise odpovědné předsednictvo, které se skládá z prezidenta, předchozího prezidenta, generálního sekretáře a zástupce sekretáře, hospodáře a třinácti vice-prezidentů, z nichž alespoň dva jsou z průmyslu.

Společně s jinými společnostmi přispívá ICO ke koordinaci mezinárodních aktivit v optice, jako jsou např. vědecká setkání. Mezi ně patří zejména kongresy ICO pořádané každým třetím rokem. Vedle těchto kongresů iniciuje mezinárodní setkání v oborech a působí jako spolusponzor pro řadu mezinárodních vědeckých konferencí organizovaných jinými subjekty.

ICO vytvořila výbor pro regionální rozvoj optiky a má kontakty s Mezinárodním střediskem pro teoretickou fyziku v Terstu (International Centre for Theoretical Physics – ICTP), aby nacházela cesty k pomoci optickým vědcům a inženýrům v neprůmyslových zemích zejména výměnami informací a společným organizováním škol. Školy, na nichž participuje ICO, mají trvání typicky dva až tři týdny a ICO především hledá vhodné instruktory a pomáhá sestavit program.

Na podporu vědců ustavila ICO tři ceny:

1. Každým rokem se uděluje Cena ICO (ICO Prize) osobnosti, která znatelně přispěla k optice publikováním (nebo zasláním k publikaci) před svým 40. rokem věku. Příjemce ceny je určen Výborem pro Cenu ICO (ICO Prize Committee). Dostane 1000 USD a medaili Ernsta Abbeho darovanou Fondem Carl Zeisse.

2. Cena Galilea Galileiho se uděluje též každým rokem osobnosti, která mimořádně přispěla k rozvoji optiky za okolností srovnatelně nevýhodných. Spočívá v předání Galileiovy medaile darované Italskou společností optiky a fotoniky (Societa Italiana de Optica e Fotonica), finanční podporou účasti na nejbližším generálním shromáždění a podporou budoucích aktivit příjemce.

3. Cena ICO/ICTP je také přiznávána každým rokem vědci mladšímu než 40 let, který je aktivní v optice a přispěl k prohloubení vědeckých aktivit v optice ve své nebo jiné rozvojové zemi. Sestává z diplomu, částky 1000 USD a pozvání na třítýdenní školu do Terstu.

ICO ustanovila Program cestujícího lektora (Travelling Lecturer Programme) k přednesení lekcí o moderních aspektech optiky vědci s mezinárodním věhlasem a dobrou zkušeností v přednášení. Program je míněn především pro rozvojové země, ale není na to vázán. Pravidlem je, že lektorovy místní výdaje jsou pokryty hostitelskou institucí a ICO přispívá na cestovní výlohy.

ICO dále vytvořila program pro chlapíky (ICO Fellowship programme) přednostně určený pro optické vědce a inženýry z rozvojových zemí. Cílem je poskytnout počáteční prostředky pro vznik dlouhodobých vztahů mezi mladým vědcem nebo inženýrem z rozvojové země a mezinárodně uznávané vědecké skupiny v jiné zemi. Chlapství podporuje krátkou návštěvu s cílem ustavit společný vědecký program, vyučování nebo trening podpořený jinými zdroji.

ICO začala vydávat knižní sérii „Trends in Optics“ s plánem vydat každý třetí rok jednu publikaci. Tyto knihy poskytují autoritativní přehled výzkumu v optice na celém světě. Články jsou vhodné pro specialisty jakož i nespecialisty a podávají obecný a čtivý přehled mnoha různých aspektů optické vědy a techniky.

Kromě uvedených aktivit ustavila ICO Výbor pro standardy a Výbor pro dlouhodobé plánování.

 

Z historie ICO.

Historii ICO začal psát ředitel pařížského Institut d’Optique Prof. Pierre Fleury, který po skončení 2. světové války vyzval své optické kolegy a bývalé studenty z celé Evropy, aby se zúčastnili sjezdu optiků v Paříži ve dnech 14.-19. října 1946. Vědci ze 16 zemí Evropy vyslechli odborné přednášky F. Twymana a Luise de Broglieho a přehledné přednášky J. Cabannese a P. Fleuryho o optice ve Francii. Následovalo několik dní příspěvků a debat o mechanismu další spolupráce optické obce. Prof. Fleury byl v té době representantem Francie  v IUPAP a navrhl, aby byla v rámci ní vytvořena optická komise.

Pro přípravné setkání byla vybrána Praha a uskutečnilo se ve dnech 2.-7. června 1947. Doc. Josef Hrdlička tehdy hostil 15 delegátů reprezentujících 8 zemí (Belgie, Československo, Francie, Velká Británie, Itálie, Nizozemsko, Polsko a Švédsko). Pět zemí se na výzvu k účasti omluvilo (Dánsko, Finsko, Norsko, Švýcarsko a USA) a dvě neodpověděly (Argentina a SSSR).

Účastníci odsouhlasili, že Mezinárodní komise pro optiku (International Commission for Optics -ICO) bude autonomní přidružená komise IUPAP. Každá účastnická země vytvoří národní komitét, který bude vybírat své reprezentanty do předsednictva ICO. Byl připraven provizorní statut a zvoleno předsednictvo: T. Smith z Londýna byl zvolen předsedou, P. Fleury sekretářem, A. Arnulf z Paříže hospodářem a J. Hrdlička z Prahy viceprezidentem. Další dva viceprezidenti měli být zvoleni na prvním oficiálním setkání. Delegáti se rozhodli je uspořádat v rámci příštího generálního shromáždění IUPAP v Amsterodamu v červenci 1948. Počáteční aktivity podpořilo finančně kromě IUPAP též UNESCO. Byly také stanoveny příspěvky jednotlivých zemí do společné pokladny podle počtu obyvatel. Sestaven byl také seznam optických problematik, které budou pod zvláštním zřetelem a ustanoveni pro ně garanti: G. Toraldo di Francia (Itálie) – difrakční teorie, T. Smith (Velká Británie) – aberační studie, A. Maréchal (Francie) společně s Nizozemskem – kombinovaný efekt aberací a difrakce, E. Ingelstam (Švédsko) - optické mřížky, Velká Británie – objektivy a další skupiny. Také znaménkové úmluvy, označení, tolerance a specifikace optických výkresů měly být předmětem zvýšeného zájmu.

První oficiální kongres ICO se konal v Delftu (Nizozemsko) ve dnech 12.-17. července 1948 na Technické vysoké škole u Prof. A.C.S. van Heela. Sešlo se 44 delegátů z 11 zemí. Přibyly tedy USA, Švýcarsko a Španělsko. Dalšími dvěma viceprezidenty byli zvoleni Prof. A.C.S. Heel (Nizozemsko) a Prof. S.S. Ballard (USA). K zasedáním naplánovaným v Praze přibyly ještě další pozvané přednášky od M. Françona (Francie), T. Smitha (Velká Británie), D.B. Judda (USA) a A.C.S. van Heela (Nizozemsko). První den setkání uspořádal Prof. van Heel recepci ve svém domě a poslední večer se konala slavnostní večeře. Během týdne bylo uspořádáno několik exkurzí do výzkumných laboratoří: v Delftu, v Leidenu (Laboratoř Kamerlinga-Onnese), v Eindhovenu (Výzkumné laboratoře Philips), v Utrechtu (van Cittertova kolekce historických optických přístrojů) a ještě v Delftu (optickké a elektronově optické laboratoře na Technické vysoké škole)Tento způsob smísení technických zpráv a společenských aktivit byl důležitý z hlediska vytváření pocitu sounáležitosti mezi účastníky.

Podstatnou prací setkání bylo přednesení podrobných zpráv o oblastech určených v Praze. Tyto zprávy byly hlavním obsahem šesti technických sekcí. Delegáti také souhlasili s tím, že by ICO nemělo sloužit jako nástroj k publikaci originálních výzkumných prací. Měly být plně využity existující vědecké časopisy. Delegáti souhlasili s tím, aby jednou z rolí ICO bylo sponzorování konferencí, na kterých by byly přednášeny pozvané přednášky o některé speciální nebo speciálních oblastí optiky.

Při posledním zasedání oznámil prezident T. Smith, že má pověření pozvat ICO na příští setkání v roce 1950 do Londýna. Toto oznámení bylo přijato s velkým ohlasem.

Druhého kongresu ICO v Londýně ve dnech 19.-26. července 1950 devět zemí. Bylo to o dvě méně než předtím. Mezitím totiž spadla v Evropě Železná opona a Sovětský svaz položil několik omezení pro reprezentanty zemí sovětského bloku pro účast na setkáních na Západě. Takže Posko a Československo, ačkoliv nerezignovaly na spolupráci v ICO a pokračovaly v platbě příspěvků, nezúčastnily se londýnského setkání. Tyto okolnosti pokračovaly přes dva další kongresy: 3. kongres v Madridě 1953 a 4. kongres v massachussetském Cambridgi. Až ve Stockholmu 1959 se zúčastnily delegace z Polska a Československa a pozorovatelé z jiných zemí sovětského bloku.

Přes nešťastnou záležitost se sovětským blokem bylo londýnské zasedání velkým úspěchem. Národní optický komitét hostitelské země zorganizoval souběžnou konferenci o optických přístrojích, jíž se zúčastnilo na 250 vědců z 15 zemí. Od této doby se stalo zvykem, že optický národní komitét země pořádající generální shromáždění ICO organizuje současně vědecké a technické konference v optice. To umožňuje na začátku konference oznámit nominace na členy předsednictva, během konference je vzájemně prodiskutovat a na závěr kongresu uskutečnit volby.

Na zasedání předsednictva na závěr ICO-3 v Londýně byl zvolen prezidentem Prof. van Heel. Jako jednu ze svých snah prohlásil větší spolupráci mezi různými optickými skupinami v Evropě, jakousi Evropskou optickou společnost, snad se svým vlastním časopisem obdobným americkému časopisu Journal of Optical Society of America. Tyto aktivity převládaly v ICO několik dalších let a na ICO-3 v Madridu byl van Heel znovu zvolen prezidentem.

 

Účast československých a českých optiků v aktivitách ICO.

Peřina_viceprezidenti ICO